SIGNAL - The Story of (Post-) conceptual art in Slovakia.

Ludwig Múzeum, Budapest

19. 4. - 23. 6. 2019

Curator: Vladimír Beskid

Exhibited artists - Blažej BALÁŽ, Cyril BLAŽO, Stano FILKO, Petra FERIANCOVÁ, Jozef JANKOVIČ, Michal KERN, Martin KOCHAN, Július KOLLER, Marek KVETAN, Ján MANČUŠKA, Roman ONDÁK, Monogramista T.D, Rudolf SIKORA, Pavla SCERANKOVÁ, Peter RÓNAI, Jaro VARGA

Signal Ludwig.jpg
Milan Adamčiak zo zbierky  Art and concept  Gallery na výstave v GHMP

Milan Adamčiak zo zbierky Artandconcept Gallery na výstave v GHMP

Milan Adamčiak a John Cage z  Art and concept  Gallery na výstave v GHMP

Milan Adamčiak a John Cage z Artandconcept Gallery na výstave v GHMP

C(age) A(damčiak) G(rygar) / ticho, zvuk, hudba

Galerie Pro arte, Tržiště 13, Praha 1

15. 4. - 13. 5. 2015

Kurátor: Boris Kršňák, Adam Hnojil

CAG.png

Vztah hudby a výtvarného umění existoval v naší civilizaci snad ještě dříve, než byly termíny hudba a umění známé. Vždyť ani šamanský tanec si nelze bez vizuálních efektů představit. Různé pohanské svátky měly vždy nejen múzický, ale i vizuální projev. Výtvarné umělce vždy zajímal rébus, jak hudbu zobrazit; a skladatelé po staletí hledali hudební ztvárnění obrazu. Za všechny hudební pokusy lze vzpomenout alespoň Musorgského Obrázky z výstavy. Seznam výtvarných umělců hledajících tóny na plátně by byl ale nekonečný, pouze za české je to František Kupka, Arne Hošek nebo Miroslav Ponc. 

Až druhá polovina dvacátého století přinesla trochu obrácený pohled. Otázka již nezněla „Jak vizuálně zachytit hudbu?“, ale naopak, jak vytvořit hudební zápis, aby se dal i hrát, měl-li by mít vlastní vizuální kvalitu. Napomohl tomu vznik aleatorické hudby. Takové, ve které důležitou úlohu hraje i princip náhody. Hudba, která podrývala zažitá pravidla, bourala zvukovou harmonii i rytmu a náhle si vyžádala jiný přístup k notovému a grafickému záznamu. Není divu, že u zrodu aleatorické hudby stál výtvarně i hudebně vzdělaný John Cage. Hudební zápis v podobě vizuální partitury se mezi druhou avantgardou velmi rychle zpopularizoval a rozšířil. 

Je nutné zmínit, že stranou nestálo ani Československo. Šedesátá léta přinesla uvolnění a její součástí byl rozmach všech druhů umění. Již v roce 1969 připravil Jiří Valoch v Brně výstavu s názvem Partitury, která ukázala na velikost československé výtvarné scény. Spojení Milana Adamčiaka a Milana Grygara s Johnem Cagem přitom není náhodné, natož troufalé. Oba dva již s Cagem vystavovali, v případě Adamčiaka dokonce spolupracovali. Lze vzpomenout výstavu Cage, Grygar, Morellet: Otevřená forma v GHMP v Galerii hlavního města Prahy roku 1993, nebo Cage/Grygar: Chance Operations & Intentions v Ludwig museum v Koblenci. Při druhém setkání s Cagem interpretoval Adamčiak jeho partituru Music Walk, do které i intervenoval.

Šířka záběru těchto tří umělců je nezměrná. 

John Cage rád připomínal, že jeho záměrem je nemít žádný záměr. Jeden jej přeci jen vášnivě provázel. Toužil poznat absolutní ticho, které je nakonec jedním z jeho nejsilnějších témat. Nechal se proto zavřít do zvukotěsné komory. Tato zkušenost ho přesvědčila, že absolutní ticho nemá člověk šanci zažít. Tento svůj zážitek popsal slovy: „Když se necháte zavřít do zvukotěsné komory, slyšíte dva zvuky. Jeden je vysoký, ten vydává vaše nervová soustava a jeden hluboký, který má na svědomí krevní oběh.“ Tehdy přestal Cage absolutní ticho hledat.  

Milan Grygar jako první začal experimentovat se zvukem, který vzniká při samotné tvorbě uměleckého díla. Na to by ale umělec nepřišel, kdyby ho zvuk nezajímal a nepřitahoval. Při tvorbě v absolutní koncentraci umělec jím vytvářené zvuky považuje za šum, nechá je splynout se šumem okolí – anebo, jako Grygar, začne zkoumat jeho kvality a vytvoří specifický druh intermediálního umění akustické či hmatové kresby. Jako bytostný umělec Grygar nikdy neztratil kontrolu nad vizuální stránkou svých děl. Ta byla pro něj vždy důležitá. Výjimkou bylo krátké performativní období, kdy používal mechanické hračky, dřívka nebo hřebeny, nemohl mít výsledný tvar pod absolutní kontrolou. 

Milan Adamčiak v reakci na Johna Cage prohlásil, že pokud je jeho záměrem nemít záměr, tak jeho cílem je mít nekonečné množství záměrů. Slyšel hudbu, rytmus a zvuk všude, kde se ostatním lidem slévají v nezajímavý šum; a podobně byl zaujat zvuky, které jiní považovali za odpuzující. Při pohledu na noční oblohu jednou řekl, že je to jedna nekonečná partitura. Na rozdíl od Grygara byl Adamčiak hudební vědec a aktivní hudebník, který ke všem svým partiturám přistupoval tak, že během vlastní tvorby měl již představu zvuku v sobě. Říkal, že každou partituru slyší. Ve chvíli, kdy někdo jiný realizoval jeho partituru a Adamčiakovi se ono provedení líbilo, říkal: „Počujem tam adamčiačtinu, môže byť.“ V Česku a na Slovensku neexistuje autor s tak pestrou paletou vizuálních partitur, vizuální poezie a konceptů na hudební performance. S ohledem na to, jak k vlastnímu dílu přistupoval a jak jej často záměrně nebo nezáměrně ničil, není v lidských silách zmapovat, co všechno vytvořil. Jde ale určitě o tisíce děl a konceptů.

Ticho, zvuk, hudba. Cage, Adamčiak, Grygar. 

https://proarte.cz/galerie/c-age-a-damciak-g-rygar-ticho-zvuk-hudba#prev

CAG 2.jpg
Milan Grygar, foto z výstavy

Milan Grygar, foto z výstavy

John Cage, foto z výstavy

John Cage, foto z výstavy

Milan Adamčiak, foto z výstavy

Milan Adamčiak, foto z výstavy

Rudolf Sikora "Alone With Photography"

Photon Gallery, Wien

31. 10. - 30. 11. 2018

He has been one of the most original figures of Slovak visual art since the early 1970s, during the Normalisation period he was active in the unofficial art scene. He emerged from his own synthesis of the “new sensibility” and conceptual thinking and later enriched it with post-Modernist inspirations. He was one of the first artists in Europe to deal with the theme of global-civilization and the ecological threat to the world. Sikora built his own way of metaphorical thinking on the use of diagrams, texts, exclamation marks, and work with photography or photomontage. He based his own cosmological vision on scientific knowledge from the theory of the origin and existence of the universe while creating an original, artistic parallel to science. Through a peculiar sign system of codes he named the categories of origin (*), motion (→) and extinction (†), symbolizing the endless circulation of cosmic and life renovation. His ongoing social activism systematically reflects the legacy of Russian revolutionary avant-gardes represented in particular by the work of Malevich. He was involved in several areas of art; his work with painting, drawing, graphic art, photography, action art, objects and installations. The exhibition in Photon gallery Wien will present the selection of his ecological and cosmological photographic cycles.

Sikora Wien.jpg